Jak jsem slíbila, předkládám zde báseň, která byla napsána v "dýňovém období" mým veleváženým tehdy-sousedem, výjimečným to básníkem Janem Spěváčkem. Myslím, že ji nezahrnul do své sbírky, protože to bylo přísně interní sousedské téma, tak snad se nebude zlobit, že ji zveřejňuji já zde. A navíc teď, v období dýňových polévek, je tato báseň velmi aktuální.
DÝŇOVÁ POLÉVKA
jsem tomu rád
dýňová barva evokuje div ne karí ..
.. div ne kari - divné káry ..
umím vyčarovat spoustu barev ..
umím vyčarovat spoustu barev ..
.. barvy hýbou dny na téhle kulatině točivé
a jen žasnout a nechat oči slnit ..
a jen žasnout a nechat oči slnit ..
viď?
.. pusu slinit a uši vlnit
celou hlavu plnit
duhou navlečenou na nit ..
vím
.. duha ouha nekonečná
z mozku kýmsi vysvlečená ..
ach
vím
.. duha ouha nekonečná
z mozku kýmsi vysvlečená ..
ach
..
a pak nahá duha dlouhá
loudá se tramvají do stanice Ouha ..
jejda
loudá se tramvají do stanice Ouha ..
jejda
toužím - mimojiné - jíti lovit dýni
