čas na retrospektivu, děti .. tentokrát z doby začátku roku 2009. nalezeny dva evidentně nedokončené kusy, které předkládám tak, jak jsem je zanechala. bude někdy třeba dokončit je?
tím, že druhá báseň končí slovem "ale" a pojednává o rozsáhlém tématu (a je inspirována mou první prací v call centru), bude určitě třeba dokončit ji. snad někdy brzo ..
nemám žádné top ten, ale mám takové top three - alba, která mě minulý rok oslovila a neřadím je ani na pomyslné příčky žebříčku. bilance ale musí být.
tak třeba:
Lana del Rey - Ultraviolence
- dlouho jsem se nemohla odtrhnout .. chytré melodie .. tajemný hlas .. příběh laskavého násilí
- top tracks: Brooklyn Baby, Cruel World
Caribou - Our Love
- lehké, svižné, okouzlující
- top tracks: Silver, Can´t Do Without You
St. Vincent - St. Vincent
- zajímavé spojení elektroniky, popu a umění
- top tracks: Digital Witness, Birth In Reverse
St. Vincent bude ještě tento rok dlouho rezonovat, neb je to pro mě nově objevené album, ale míra poslouchanosti u mě rozhodně nestoupá s mírou novosti. hodně se vracím ke svým oblíbeným albům minulých let. o nich snad jindy pohovořím ..
V polovině prosince jsem se stavila na pár dní v Barceloně, kde jsem navštívila dvě výstavy spojené s Čínou. Bylo to zvláštní, neb dnešní Čína mě kulturně příliš nezajímá. Nezajímá, kromě jednoho umělce, který mě zajímá. Tím umělcem je Ai Weiwei a já jsem měla jedinečnou příležitost vidět retrospektivu jeho díla v muzeu La Virreina. Druhá výstava ani nebyla o konceptuálním umění, nebyla totiž vůbec o umění, ale spíše o umělecky ztvárněných poučných informacích. Ale nepředbíhejme, o tom až po tom.
Výstavu umělce Ai Weiwei lze vidět až do 1. 2. 2015, takže se ještě můžete pokochat sami. Je plná fotografií, audiovizuálních materiálů i jeho slavných ready-mades.
Nejvíce mě zaujala např. místnost Cao - tento výraz znamená jak tráva (na obr. mramorová instalace), tak slovní pár fake - fuck. Tato slovní hříčka je přítomna v mnoha jeho dílech. Podívejme se zde na stylovou tapetu a vzpomeňme si též na jeho konceptuální návštěvy světových monumentů, ze kterých vznikla kolekce fotografií, na kterých hlavním protagonistou je Weiweiův vztyčený prostředníček.
Ještě ale chvíli zůstaňme u umění tapetování. Následující vzor je pro Weiweie též typický, neboť takto promítá svou osobní zkušenost nežádaného občana. Neustálá kontrola a perzekuce ze strany čínské vlády je však u něj spíše předmětem parodie.
Vždy jsem si na vlastní oči přála vidět Weiweiovy slavné ready-made sochy a instalace. Nyní se mi poštěstilo spatřit slovutnou Coca Cola Vase z roku 1994, nebo též Botu pro dva a Kufřík starého mládence.
Z audiovizuálního materiálu musím připomenout videoklip Dumbass, kde hraje i zpívá vlastní text přímo sám Weiwei. Lze však dále vidět spoustu jeho dokumentů, rozhovorů a jiných videí. Výstavu stojí za to navštívit i jen pro nasbírání odkazů, které si pak v klidu domova můžeme pustit na Youtube.
Nyní se ale přesuneme k druhé výstavě:
Ano, Bodies. Nebylo to sice tak dramatické, jako v tomto videu, ani ta vystavená těla nebyla stejná (což znamená, že těch zneužitých těl bylo mnohem více ..), ale v zásadě ano - záměr je zcela a bez výjimky edukativní. Ve sluchátkách slyšíte poučný hlas vysvětlující funkci lidských kostí, svalů i jednotlivých orgánů a systematicky procházíte místnostmi, kde můžete spatřit ženu cvičící tai-chi či muže hrajícího fotbal, vše reálná vypreparovaná lidská těla. Čínská těla.
Výstava by určitě nebyla tolik kontroverzní, kdybychom věděli, že tito lidé darovali dobrovolně svá těla vědě. Také by nebyla tolik kontroverzní, kdyby těmto lidem už nekoukaly chlupy z nosu. Musím ale říci, že kompozice těl, a hlavně řezy (např. celé tělo nařezané na plátky, řezy hlavou horizontálně i vertikálně, apod.) se dají považovat za výjimečné umělecké dílo, precizní práci, která si zaslouží obdiv. Doporučuji však nechodit na tuto výstavu hned po snídani.
Tyto dvě výstavy mají mnoho společného. Jednu tvoří čínský disident, celý život pronásledován vládou své vlastní země, na čas umlčen, ale celý svět o něm ví a šíří jeho dílo prostřednictvím internetu. Druhou tvoří také možní čínští disidenti. Pronásledováni vládou své vlastní země, podlehli, ale díky jejich smrti dnes celý svět ví, jak funguje lidské tělo.
