melancho-lilie

       jak bylo naznačeno v předchozím příspěvku, tato báseň vznikla též ve vlaku, tentokráte při cestě po mém nejoblíbenějším vlakovém okolí, tj. okolí kolejí, po nichž jezdí vlak, ze kterého se vždy na toto okolí dívám (pouze z vlaku, nikdy jsem zde nechodila).. obzlvášť na podzim na mě tato krajina působí tajemně, až smutně, ale hned zas čarovně a krutě, stejně jako atmosféra Velkého romanu od Ladislava Klímy, knihy, jež jsem kdysi dávno čítávala za sychravých večerů při pravidelné jízdě tímto okolím, a očekávala zjevení majestátného tigra.. pročež báseň věnuji nejen L. Klímovi post mortem, ale i všem z okolí a slibuji na svou čest, že zde někdy vystoupím (z vlaku)..

orlice

temně zelená řeka

co zaplaví mě smutkem

krávy v bahně

bezpráví

a svahy nad ním

holé stromy

z kterých na mě padá

melancholie

na maringotku

v zasněžené stráni

taky

melancho-lieu

ústí nad orlici

bažiny

mokřady

ústí do orlice

melancho-líce

svlažené slzami

mihotavé ráno

nový den kdy spatřím

po bílém poli

běžet zajíce

nedělá hopsa hejsa

do brandejsa

nad orlicí

do brandejsa nad orlicí

se nedá dělat

hopsa hejsa

nedělá hopsa hejsa

utíká před životem

temným profilem

lemuje brázdy svou krví

ví, že musí být prvý

výhodou je

že je jediný

jediný jed

najde v orlici

cinká-li o cyankálii

krávy v bahně kálí

melancho-lilii

       a teď si dáme jednu do noty:

vlaková taškařice

       onehdá minulého roku ve vlaku nevěnovala jsem se pouze "vlakninám a luštěninám" čili svéráznému řešení křížovek v časopise ČD, inspirovanému dvěma slovními artisty.. jezdívala jsem totiž i prostředky, které jakožto mimo-ČD subjekty oplývaly jinými komoditami.. zde jest krátké zjevení tohoto úkazu aneb "vlaková taškařice":

když vlakem

zvaném Regio-Jet

míjím zastávku

Praha-Běchovice střed

pán u okna

zběsile kliká myší

paní u dveří to slyší

ale myslí si

že je to zvuk

rozpadající se soupravy

a tak dívá se do výší

slečna v růžovém svetříku

nese v ruce

pasterizované mléko Tatra

vodu po nás hází z patra

ne, tady nejezdí žádná chátra

je nám nabídnuta

sofistikovaná četba

jako Mladá Fronta, Lidovky

a časopis Esprit

který ale

mým mozkovodům

nezůstal neskryt

ze strachu

že budu

zas o něco chytřejší

a to se dnes nenosí

já nechci být zítřejší

       ale pozor, ve vlaku nevznikají jen veselé taškařice, ale i teskné balady!! čtěte následující příspěvek!

kultůrní vycpávka aneb koncerty II. .. The Underground Youth

       jde do tuhého.. celé léto můj boj s existencí zaručil privaci příspěvků, kteréžto byly i předtím poněkud tristního rozměru.. tento rok musím vše dohánět na podzim, a v zimě snad již bude prostor pro zaznamenávání nového bezprostředně zažitého .. vlastní tvorba se kdes po útržcích najde, převládá opět spontánně sešitové čmárání, jenž je třeba upravit do čitelné podoby.. mezitím se podělím o další koncertový zážitek tohoto roku, a to The Underground Youth v březnovém Lipsku..

       po návštěvě olomouckého MDŽ slamu, po kterém zůstal kdes zašitý můj bordó baret, jedu s Eli na víkend do Leipzich, potkávám Kristine, se kterou trháme divoký česnek na omáčku cestou do Plagwitz, čtvrti, kde to stále žije, leč množí se zde střední třída reprezentovaná tatínky s kočárky.. spíme v pokoji s kachlovými kamny, druhou noc máme spát u Travellera.. jdeme se projít na feministickou demonstraci k soše Clary Zetkin, kupuji si zadostiučiněně baret barvy lesní zeleně v sekáči, Kristine odjíždí do Ústí, my s bagáží necháváme klíč pod kýblem, Traveller se neozývá.. blíží se večer, doba koncertu nám prozatím neznámé kapely v místním klubu TBA, Traveller se stále neozývá.. napadne nás buď jít na koncert se všemi věcmi, nebo zkusit se dobýt ke Kristine domů.. možnost dvě dostává přednost.. zvoníme, spolubydlící není doma.. přední vchod je zavřený, zadní též, ale zkusíme zatlačit na dveře, které povolují, vyběhneme do třetího patra, sebereme klíč z podkýblu a hrneme se do našeho dočasného domova, pak na koncert.. ukazuje se, že jít na koncert se všemi věcmi by nebyl dobrý nápad, neb klub sestává pouze z jedné prťavé přízemní místnosti, nizoučké pódium je umístěno hned u vchodových dveří a za chvíli se nehneme, tlačeni ze všech stran přítomností davu lidí v černém..

       uhrančivá hudba s neskrytými vlivy The Velvet Underground oplývá výkonem všech členů kapely, kteří z velice jednoduchého aranžmá dokáží nachystat solidní zážitek.. nezapomenutelné perkuse, které ovládá dívka s vlajícími vlasy značí, že ne každá rocková kapela musí mít nutně standardní bicí.. právě výběr tympánů namísto bicí soupravy se zde jeví jako nejchytřejší tah a vykresluje tak post-punkovou psychedelickou atmosféru uprostřed garážovitých riffů.. zpěvák, co vypadá jak Filip Topol, se na chvíli ztratí ve zpoceném obecenstvu a zanechává ho ještě zpocenější, aby pak vychladlo nikoli při posledním akordu, ale až venku mezi odcházejícími lidmi v černém..

       nechci sem dávat žádnu youtubovou písničku, protože když The Underground Youth jen tak posloucháte doma nebo v kavárně, je to "jen" příjemná temná poslechovka, studiová alba jsou celkem nůďo (poté, co jste je viděli naživo).. čili doporučuji vidět živě, jedna z příležitostí tohoto podzimu čeká třeba v listopadu v brněnském Kabinetu Múz.. tak jděte!