martes, 26 de mayo de 2015

dekonstrukční blues rok vydání 2009

Tento slamový výtvor vznikl na cestě z Barcelony na jaře r. 2009 .. čerstvé divoké zážitky ze znovunavrácení se do města zaslíbeného se už mísily s realitou, vždy vytlačenou do podvědomí, když se objevím na Iberském poloostrově. Mapuji zde cestu BCN – Praha – Brno, jakožto triádu euforie – udivení – vyčerpání.
Báseň byla připravena k přednesu v Brně, k čemuž nakonec nikdy nedošlo a nedošlo k tomu ani při jiné příležitosti. Máte tedy možnost být u okamžiku, kdy spatří světlo světa alespoň v psané podobě. Je však psána již představovaným stylem „souvislého toku“, proto má spíše smysl vidět ji vznášet se ve vzduchu při přednesu .. snad k tomu tedy někdy dojde.
o nic nejde
dekonstrukce – to je ono
nová dávka lenosti
tíhnu k nicnedělání
- z města do města mezipřistání
- teleportem cestování
ani tam a ani jinam
na motivy
vybitých baterií
ryji zas rypákem do dlažby
bytí
típám cigáro o Sagradu Familii
liji si s pivem do hlavy Heideggera ..
Radio Sudamericano
nový přísun sentimentality
i ty i ty i ty to musíš vidět
i ty i ty i ty to musíš slyšet ..
šedivý den nadchází
zikkurat je daleko ..
kolemjdoucí se modifikují
Jiří z Poděbrad
radí se s žižkovskou věží
život že by mi náhle vtiskla?
skládám se teda do busu
sunu se pomalým posunem
nemohoucím pomnibusem
sem
emocionální vyčerpání přichází až zde
devět minut již měla jsem být jinde
dekonstrukce – to je ono
nová dávka lenosti cokoli vymyslet
letargii zdar
darem prosím přijměte

tento slaměný škvár


útěk

jedna z novějších - prosincová - období přechodu .. tato báseň byla napsána přímo v procesu útěku z jedné reality do druhé .. patrná je rozpolcenost, pocit marnosti, ale i úleva, však nevědění ..

útěk
tělo rozkrájené na plátky
tkalci jej ještě dlouho budou šít
šíje je k hlavě připojena jen vibračním polštářkem
ke kterému je připojena jen vzpomínka

kamenný výraz vypreparovaného číňánka
naráží na zrcadlo,
kterým je mé nitro
tragédie osobnosti
strach z reality

úprk
prkenná podlaha ve tvaru mé hlavy
praská pod tíhou výčitek asi
aspiruje na přetížení
enigma se ještě nerozšifrovala

alej plná stromů zapomnění
němá je k bolesti
stačí však jen překročit hranici
nic co by nešlo zrušit
uši plné slov, co by zazněla v mé přítomnosti

návrat
z dobrovolného vyhnanství
nestaví na žádném základě z masy
jen ze syrových idejí
dej – ideji – šanci
jen civ vpřed

řeka, do které vstupuji
ještě neuplynula
nulová gravitace
je očekávána

audience právě teď


universos III.

po dlouhé době příspěvek do španělské sekce – pouze však překlad básně „ticho“ nalezen právě teď – zjistila jsem, že jsem ho již dávno dokončila a ani jsem o tom nevěděla .. tak tady je:
_________________________________________________________________________________

después de un periodo largo de silencio, una pieza para completar por ahora la sección española – sólo es una traducción de un poema checo llamado “silencio” y descubrí justo ahora mismo, que ya estába acabada hace tiempo .. pues aquí está:
(está escrito en el invierno 2013/14 en el piso de la calle Pexigo de Abaixo)

el silencio se oye
el silencio reposa
reposa murmurando
reposa zumbeando
reposa pitando
el silencio nunca silencio es
en la casa con boca, manos, pies
            
el silencio de la ciudad
envidia al silencio del bosque

ahí también el silencio se oye
el silencio reposa solemnemente
reposa rugiendo
reposa chorreando
reposa bramando
el silencio nunca silencio es
en un bosque denso de impares

el silencio del bosque
envidia al silencio del cosmos
y no debería