Jako první z řady kultůrních zážitků vzpomenu koncert irské indie kapely Two Door Cinema Club, které znám již od roku 2010, kdy jim vyšlo první album Tourist History. Vystoupili 22. února v Praze v Kongresovém centru. Ano, v Kongresovém centru, tom komunistickém kultůrním domě, který stále vypadá na to, že by mohl hostit kdejaký pohlavárský sjezd či maturitní ples. V tom mě utvrdilo vystoupání po funkcionalistickém schodišti do prvního patra, kde se za podlouhlými stoly pokrytými bílými ubrusy skvěly báby šatnářky, které tam nejspíše brigádničí nejen o tanečních. V druhém patře je umístěn menší sál, který tentokrát nepatřil schůzi straníků, nýbrž hudebnímu dýchánku dokonce tří kapel.
První z předkapel (a pro mě jednoznačně nejlepší kapela večera) se jmenovala Parcels a naprosto mě nadchla svým energickým a přitom velice nadnášejícím projevem. Složena z pěti mladičkých australských hipíků oblečených do bizár sedmdesátkových košil a hrající hudbu jednoznačně inspirovanou BeeGees a celkově diskem 70. let. Naprostá lahůdka přímo stvořená pro úchylné duše, jakou jsem já. Proto asi ostatní diváci, většinou tak o deset let mladší, než já, moc netrsali. Též mě velice potěšilo, že Parcels nemají jednoznačného frontmana - zpívají všichni a na pódiu si tak jsou naprosto rovnocenní.
Parcels - nekvalitní amatérská fotografie, kde je ovšem dobře vidět hlavně zpívající nakytaruhráč s vzezřením Paula McCartneyho
Druhou předkapelou bylo též mě neznámé britské uskupení Blaenavon hrající emo-indie rock, a kteří vydali své debutové album teprve 7. dubna tohoto roku. Poslechnout si ho můžete na jejich stránkách. Hudebně mě až natolik nezaujali, nicméně rozevlátě romantický projev máničky s velice vyzrálým hlasem a bizár-doplňujícího kytaristy "warhola" oceňuji.
Blaenavon - mánička a warhol
A konečně hlavní hvězdy. Two Door Cinema Club jsem objevila s jejich prvním albem v roce 2010 a nadchli mě od začátku tím, že opravdu každá píseň na albu byla hitem. Protože další dvě alba mě nijak zvlášť nenadchla, byla jsem velmi vděčná za to, že na koncertě zazněla většina skladeb z Tourist History. A začalo se přímo první skladbou z alba, Cigarettes in The Theatre. Samozřejmě došlo i na jasné vyplovačky What You Know nebo I Can Talk, na kterou jsem se obzvláště těšila, neboť to byla první píseň, kterou jsem kdy od nich slyšela. Nicméně když jsem se rozhlédla kolem sebe, dost účastníků hledištního dění bylo zjevně do značné míry seznámeno (a očividně spokojeno) i s dalšími dvěma alby, která dle mého soudu již zdaleka nedosahují kvality prvotiny. Sice je na nich patrný rukopis v rytmice a elektronických podkresech, nicméně: druhé album Beacon je jaksi mělké bez výraznějšího songu a nejnovější Gameshow vydané minulý rok je skoro to samé, akorát zde můžeme pozorovat větší příklon k sedmdesátkovému discu (viz písně Bad Decisions nebo Surgery) plus několik ploužáků, které jsou naprosto zbytné. Ostatně to můžete posoudit sami.
Slizoun, FKA Zrzoun v akci
Co mě však neméně u této kdysi slibné kapely znepokojuje je nová image zpěváka, který sice nikdy nebyl typickým hezounem, ale byl originálním zrzounem; nyní je však dokonalým slizounem! Však hleďte a najděte deset rozdílů:
Zrzoun a spol. nejspíš ještě ve školních letech
✔
Slizoun v kožené bundě a s řetízkem na krku!!??!! a co ti dva tatíci?
✘😡
Znám hodně kapel, které hrajou víc, než 10 let, a vůbec neztatíkovali ani nezeslizli! Čili můj pocit z Two Door.. je poněkud rozpačitý.. a to hovořím hlavně o sestupné tendenci v kvalitě jejich hudebního projevu; a koncert byl sám o sobě neslaný nemastný (až na zpěvákovy vlasy). Takže můžu klidně zhodnotit kapelu Parcels jako hlavní objev a hvězdu večera! Poslechněte si skladbu My enemy, která též zazněla na koncertě:
konečně poslední báseň roku 2015!! napsána kupodivu v tramvaji, 24. 12. při cestě z práce..
v tramvaji to smrdí alkoholem už nechci jet busem ani kolem výpary se šíří vzduchem kolem nevyhneš se horem ani dolem a už se neoháněj suchdolem že prej je to daleko, když hodinu si sušíš šaty do lem; do lemu; do lem-u u-mel námel kdesi za polem za pólem severním či jižním rovným nebo křižním křížníkem potěmkin shledává, že jižní kříž je jediný kříž, který matters protože quality matters because reason matters freedom matters marshal matters v osmé míli cesty zemskou osou mluví gesty píše pusou souostroví uprchlický tábor bude nová kniha mistra slo-ženicyna slo-žená z kousků domina slo-žená už je osmina leč ložení prozatím hozeno do vína je třeba také zajít na star wars do kina namítl, slože nic nevstav z lože nic nic - cin! škrtám sirkou o střevíc v tramvaji to smrdí alkoholem ať projíždíš královým polem nebo suchdolem pozor, ať neotřeš se básníku o lem pozor, ať neopřeš si o básníka kolo o básníka, co básní v tramvaji veřejně, nikoli potají veřejné záchody závistí roztají protože disponují jen psaným slovem co připoutá nás k mlčení okovem hrdlo zalité olovem vyděržaj pijaněr pod krovem, kam neprší, ale já sním o blesku kulovém výsledku nenulovém podepsáno na stole barovém rozhlášeno po lese borovém ale v zemi hučící vody a šumícího boru existuje však i horšího moru: být obětí přehřátého procesoru oscilovat na bodě ponoru na bodě srazu srazu krve v oběhu ne, ještě se nedám do běhu za tramvají, co smrdí alkoholem ne, ještě chci trpět světobolem a dokouřit tuhle cigaretu a tiše myslet na vendettu těm, jejichž nenávist je právě v květu co svůj názor a integritu budují na internetu každý den pravidelnou dávku hejtu kumulovat komenty do prejtu a pak posílat hromadné veselé esemesky v době slunovratu co už proběh prej tu proto nejen v době slunovratu přemýšlejme o podvratu pracujme na zvratu společenském zkratu výpadku středního proudu podkopejme rodnou hroudu a pak tím tunelem, tím zlatým dolem povedeme tramvaj, co bude vonět alkoholem
přistupte blíže! tuto báseň jsem ještě nikdy nikde nepublikovala! a přitom je tak pravdivá, tak hrubozrnná a hluboce mysteriózní! pojednává o transmodifikační zkušenosti koroborované též jinými subjekty, pročež lze hovořit o nefalšovaném fenoménu! tento lze zažít pouze ve velkém městě, které má nehorázné množství konečných stanic různých prostředků veřejné dopravy.. kdo si přečte a uzří sám sebe, nechť je důkazem, že teleport je dalším z těchto veřejně dopravních prostředků! předposlední báseň roku 2015.
jaj, jak prodlužuje se čas od té chvíle kdy rozhodla jsem dokončit publikaci tvorby roku 2015! snad již brzy bude dokonáno a budu se moci vrhnout na tvorbu roku minulého.. tato báseň je listopadová, tramvajová a ranní:
