ad dýně

       Jak jsem slíbila, předkládám zde báseň, která byla napsána v "dýňovém období" mým veleváženým tehdy-sousedem, výjimečným to básníkem Janem Spěváčkem. Myslím, že ji nezahrnul do své sbírky, protože to bylo přísně interní sousedské téma, tak snad se nebude zlobit, že ji zveřejňuji já zde. A navíc teď, v období dýňových polévek, je tato báseň velmi aktuální.

DÝŇOVÁ POLÉVKA

jsem tomu rád

dýňová barva evokuje div ne karí ..

.. div ne kari - divné káry ..
umím vyčarovat spoustu barev ..

.. barvy hýbou dny na téhle kulatině točivé
a jen žasnout a nechat oči slnit ..

viď?

.. pusu slinit a uši vlnit

celou hlavu plnit

duhou navlečenou na nit ..
vím

.. duha ouha nekonečná
z mozku kýmsi vysvlečená ..
ach

.. a pak nahá duha dlouhá
loudá se tramvají do stanice Ouha ..
jejda

nyní
toužím - mimojiné - jíti lovit dýni