no toto!! jak je možné, že jsem dříve již nevyjevila svou inspiraci k pojmenování tohoto skromného poemáře!! samozřejmě, předpokládá se, že případní čtenáři budou kultovní film Akiho Kaurismäkiho znát, proto netřeba nic vysvětlovat, ale přišlo mi zrovna vhodné připomenout jedno pro mě z nejzásadnějších kinematografických počinů v historii .. obecně Kaurismäkiho filmy zbožňuji pro velice osobitý hořký humor a zdánlivě nepatrné detaily.
originalita tohoto snímku vyniká především ve vykreslení nelehkého života člověka, který se rozhodl živit uměním .. hm, to by nebylo úplně až tak originální, mohl by si kdokoli říct .. nicméně Kaurismäki tuto myšlenku dovádí do ještě vyšší úrovně, a to, že všichni tři hlavní hrdinové, ač se setkají náhodně, mají jednu velice markantní společnou vlastnost - jejich umělecký projev je opravdu zoufale špatný .. zde můžeme krásně pozorovat tzv. Dunning-Kruger effect, což je ve zkratce neodbytné přesvědčení, že je člověk v činnosti, které se věnuje, opravdu dobrý (ačkoli opak je pravdou, když to řeknu velice zjednodušeně).. vnímání umění je ale velice subjektivní a museli bychom být odborníci, abychom mohli posoudit např. zazpívanou píseň z hlediska hudebního vzdělání .. já mám hudební vzdělání a musím říct, že mi tato klavírní sonáta přijde vskutku okouzlující! (dobře, mám ráda noise a toto je pro mě takový jeho předstupeň, takže vidíme, že zkrátka umění se objektivně zhodnotit nedá)..
tak tady už to je, ale opravdu doporučuji tento film shlédnout celý a taktéž další Kaurismäkiho díla, jako např. Muž bez minulosti, nebo Mraky odtáhly .. líbí se mi též, že většinou obsazuje stejné herce a tím tak i dokresluje svůj styl .. kompletní seznam filmů najdete zde. já si ho zamilovala, a možná se to stane i vám ..
