mraky barvy olova

     Nadešla doba na další retrospektivu – tentokrát to bude báseň opět z roku 2009 na motivy snu. Spíše sen zformulovaný do básně/vyprávění.

mraky barvy olova

jeden za druhým v rychlosti se míhají

že nestačím je počítat

v čepici barvy olivy

jen trhaně na nebe se dívám

kouzelník v červeném cylindru

a červeném plášti

chápe se tyče a vstupuje na provaz

tyč jménem život s kovanou kójí z olova

na každé straně

volá: nasedat nasedat!

ale jen se nepřipoutat – není totiž čím

provaz náhle mizí

a kouzelník letí olověným nebem

nad mořem

kýve tyčí ze strany na stranu

- stále víc a víc

kýve jako kyvadlem

lidé padají z kójí do moře

jsou jich desítky

kyvadlo – sem/tam

stojím na okraji kóje, držím se pevně

stále se držím, vydržím

vysedat!

 vysedám, jediná

  náhle kouzelník odlétá

   do mraků barvy olova

Přikládám i originální průvodní kresbu.

mlha světů

       Tato báseň je relativně nová - ještě z minulého roku, což už by se dalo v některém smyslu pokládat za retrospektivu, ale jelikož patří do rozpoložení spouštějícího změny a navazují na ni další básně, které vznikly na přelomu roku a jsou tedy nové (už jich mám v záloze několik a postupně je budu publikovat i zde), řadím ji tedy do sekce současných básní.

opustila jsem svět živých

východiskem je bod nula

chci být svým nejá

pokud už jím dávno nejsem

nosit v sobě dítě soba

a porodit sobo-člověka

je článek skládanky

skládanky o pohádce

„Jak slyšet ticho růst“

zalepím si pusu

oboustrannou páskou

jen tak se ke mně přilne

a už neodelne

aspoň moucha

nechá na mně

kus sebe

a pak zas slyším ticho růst

radiátor vlnit se

vlhkem

v očích

mlhou v předsíni

světa nemrtvých

Důvěrné sešity paní Sei Šónagon

       Už jsem dříve zmínila onu dvorní dámu císařovny Sadako, jejíž dílo Makura no sóši (do češtiny přeloženo jako Důvěrné sešity, doslova by však název zněl Zápisky pod polštář) z konce 10. stol. je i dnes četbou k oddychu, rozjímání a v neposlední řadě poznávání historických reálií starého Japonska.

     Ze samotného názvu již vyplývá, že se jednalo o zápisky spíše deníkového charakteru, které neměly být určeny širšímu publiku. Nicméně byla by škoda, kdyby těchto záznamů bylo širší publikum ušetřeno. Nabízí totiž bezprostřední vhled do tehdejší japonské společnosti, a to bez příkras, které by nejspíše v díle určeném veřejnosti nechyběly.

       Sei Šónagon měla velice vyvinuté pozorovací schopnosti a dokázala vylíčit do nejmenšího detailu jak události na císařském dvoře, tak zdánlivě nepatrné dění v přírodě. 

        Důvěrné sešity jsou dochovány ve sbírce Zápisky z volných chvil, Odeon 1984 (překl. M. Novák a P. Geisler) a více se o této jedinečné publikaci dozvíte např. v této recenzi.

        Já bych zde ráda uvedla několik citátů, které mne oslovily.

Již dříve uváděný: 

Co je trapné?

- Když pošlete někomu báseň, o níž si myslíte, že se vám povedla, a on neodpoví.

A další perly moudrosti: 

Ranní květ svlačce nedočká se rosy.

Vůbec tvorové, kteří se ozývají v noci, jsou všichni vzrušující. Jenom nemluvňat se to ovšem netýká.

(v některém z následujících zápisků též přirovnává nemluvně k larvě vakonoše)

                                             

Co je vzácné?

- Člověk, který nemá ani nejmenší neřest.

Přece se nehodí spěchem pokazit krásnou noc.

a jedno haiku na závěr:

to nevyřčené

jak spodní proudy vody

na dně srdce vře