no more a-roving

       Toto je balada Lorda Byrona (1788-1824), jenž ji napsal kol roku 1817, a na kterou jsem narazila při četbě knihy Den trifidů (The day of the Triffids) od Johna Wyndhama z r, 1954.

       Je pozoruhodné, kolikrát se setkáme ve sci-fi díle s odkazy ke klasické i moderní poezii. Budu v bádání nadále pokračovat, teď však pohleďte na tento výjimečný kus, který předkládám jak v originále, tak v překladu Jana Zábrany.

So, we´ll go no more a-roving

So late into the night,

Though the heart be still as loving,

And the moon be still as bright.

              

For the sword outwears its sheath,

And the soul wears out the breast,

And the heart must pause to breathe,

And love itself have rest.

Though the night was made for loving,

And the day returns too soon,

Yet we´ll go no more a-roving

By the light of the moon.

Tak už se tedy nebudeme

za nocí toulávat.

Ač oba dosud milujeme,

ač stejně bude luna plát.

Jako meč pochvu přežívá,

a duše hruď, kde bytuje,

a jako srdce doznívá,

chce láska dojít pokoje.

Že noc je pro ni, neupřeme,

že příliš brzy svítá den,

a přece už se nebudeme

dál toulat v svitu měsíčném.