nalezla jsem jednu kratičkou báseň ještě ze santiagského období, datovánu ke 3. září 2014 .. pojednává o tom, jak jsem šla domů sklízet mokré prádlo po dešti ..
mrak ve tvaru škorpiona
nad ním úhloměrem
odměřený půlměsíc
vejdu pod mrak
a z mraku teče
voda
velké kapky
ani studené, ani teplé
vyjdu zpod mraku
a suchý vzduch mě ovane
vstříc oranžové noci
červí vánky smísené
s neóny
nylonové punčochy místo
síťovky
na citróny
citronové pivo dopělo
své radlerůjá
a škorpion se
k ránu ukládá k spánku
zatímco celé lidstvo
vymírá
a kočky mňoukají
No hay comentarios:
Publicar un comentario