tato báseň byla napsána minulé léto jako reakce k všudypřítomné hysterii týkající se uprchlíků.. chtěla bych připomenout, že mezi námi již dávno žijí přistěhovalci z různých zemí a nikdy nám nikdo z nich nevadil, a také, že nás obklopuje spousta výrobků, vynálezů i pokrmů, které bychom dnes neznali nebýt migrace obyvatel, ať už nucené nebo přirozené, tedy že stávající situace je nevyhnutelná, a pokud je umocněna ještě skutečností, že i v dnešní době musí lidé prchat před válkou, je pro nás více, než povinností, jim pomoci.. ale toto je pouze fragment dotýkající se problematiky jen zlehka, jen abychom si snad některé věci lépe uvědomili..
vychází měsíc
není tam, co včera
nevypadá stejně
třeba byl zahalen niqábem mraků
mraků, co se dnes přistěhovaly
na západ
a zařezávají se
do zbytků rudé záře
dokonalá koule
zlatavé barvy
dobro má tvar koule
jak říkával Platón
a chutná jako halva
a voní jako
čerstvě upečená
baklava
a svou velikostí
v tomto briskním okamžiku
dává na vědomí, že
eppur si muove
jak říkával Galileo
je to turecký měsíc Ibrahim?
nebo syrský měsíc Riham?
nebo afghánský měsíc Asif?
je přítomen
měsíc nezrušíš
No hay comentarios:
Publicar un comentario