Nyní mám opět tu čest představit tvorbu
jiných, především tedy mou oblíbenou tvorbu jiných. Haiku je básnický projev,
který je mi velmi blízký, neb dokáže vystihnout momentální stav jen několika
slovy, což dává básni daleký rozměr (co vše si pod těmi několika slovy můžeme
představit) a hloubku (jak jen pár slov může vystihnout něco mohutného).
Nejznámějším tvůrcem haiku byl pravděpodobně japonský básník Bašó Macuo (1644-1694), ale protože je
tak známý, chtěla bych připomenout spíše tvorbu několika jeho žáků či jeho
současníků, která v Bašóově stínu mohla být zapomenuta. Výběr jsem učinila
z této antologie: Mléčná dráha. Antologie z japonských
básníků XVII. A XVIII. století (Aurora, 1999; překlad Alfons Breska).
Básníka jménem Kikaku Enomoto jsem vybrala pro jeho umění zdůraznit kontrast
krásné přírody s všedním životem, který již tak krásný není.
Kikaku
Enomoto (1660-1707)
Zelená
vrba
ó,
netopýr, jenž letí
v růžový
soumrak
… Leč za svítání
kdos vedle v jizbě dáví!
Kukačka zpívá!
Květnové deště.
V Sakawě na nábřežích
jablka hnijí.
Půvabné ryby.
Ach, kdyby starý rybář
moh si jich dopřát!
Když vážce rudé
vytrhneš její křídla,
paprika zbude.
(tato báseň je
přímou odpovědí – kritikou na Bašóovu báseň: K paprice rudé
připojte lehká křídla
z ní vážka bude)
Je svátek květů
Svou matkou provázeno
jde slepé dítě
Jak
slivoň voní!
Vedle
mě zrovna civí
paprika
starej
Když přijde zima,
i na strašáky v polích
sedají vrány
Básně dalších
Bašóových žáků, které jsem vybrala, zachycují realitu velmi dojemným způsobem.
Džósó
Naitó (1661-1704)
Datel
si hledá
strom
prohnilý, ač kolem
sakury
kvetou.
Podzimní cvrček
hned vedle kukly leží
na zemi mrtev.
Jaba Šida (1662-1740)
Ó, slavík zpívá!
V tu chvíli u vrat křičí
prodavač lusků.
Tačibana Hokuši (✝1718)
Můj
dům sic shořel,
zatím však třešně kvetly
a opadaly
Teď jasný měsíc
na
borovici visí,
teď spadl
z větve.
Nyní dva pokračovatelé, nicméně již mimo
Bašóovu školu:
Jajú
Jokoi (1701-1783)
U
samé nohy
mu boby rozkradeny;
nedbalý strašák.
Rjúho
(data
neznámá)
Proč
bych se zlobil,
když květy skví se právě
v největší slávě.
Ačkoli jakožto básníci převládali
v Bašóově období muži, máme též záznamy o několika básnířkách – Bašóových
současnicích, které vynikají svým jemným citem pro pozorování přírody. Mezi
nimi vyniká Kaga no Čijo-ni, která
zakomponovává též pocity ze života.
Sute-Džó Den (1633-1698)
Světlušky třpytné
se odlesků svých vlastních
ve vodě bojí
Šúšiki
Óme (1668-1725)
Svým zlatým chvostem
se bažant něžně dotkl
fialky vzkvetlé
Sakury
květy
u studně
v nebezpečí!
Opilci u
nich!
Kaga no Čijo-ni (1701-1775)
Zdáme
se krásni,
ať šat náš jakýkoli,
v měsíčném jase
Sakury horské
jen sama
obdivuji,
a to mne
rmoutí.
Večera tvářnost,
toť chvíle, kdy lze zříti
žen rámě nahá.
Hmyz
okouzlený
rád na
místa si sedá,
kam svítí
slunce.
Nikdo tu není,
koho by okouzloval
podzimní večer.
Nutno se
sklánět
ve světě
proměnlivém
jak
sněhem bambus.
No hay comentarios:
Publicar un comentario