Důvěrné sešity paní Sei Šónagon

       Už jsem dříve zmínila onu dvorní dámu císařovny Sadako, jejíž dílo Makura no sóši (do češtiny přeloženo jako Důvěrné sešity, doslova by však název zněl Zápisky pod polštář) z konce 10. stol. je i dnes četbou k oddychu, rozjímání a v neposlední řadě poznávání historických reálií starého Japonska.

     Ze samotného názvu již vyplývá, že se jednalo o zápisky spíše deníkového charakteru, které neměly být určeny širšímu publiku. Nicméně byla by škoda, kdyby těchto záznamů bylo širší publikum ušetřeno. Nabízí totiž bezprostřední vhled do tehdejší japonské společnosti, a to bez příkras, které by nejspíše v díle určeném veřejnosti nechyběly.

       Sei Šónagon měla velice vyvinuté pozorovací schopnosti a dokázala vylíčit do nejmenšího detailu jak události na císařském dvoře, tak zdánlivě nepatrné dění v přírodě. 

        Důvěrné sešity jsou dochovány ve sbírce Zápisky z volných chvil, Odeon 1984 (překl. M. Novák a P. Geisler) a více se o této jedinečné publikaci dozvíte např. v této recenzi.

        Já bych zde ráda uvedla několik citátů, které mne oslovily.

Již dříve uváděný: 

Co je trapné?

- Když pošlete někomu báseň, o níž si myslíte, že se vám povedla, a on neodpoví.

A další perly moudrosti: 

Ranní květ svlačce nedočká se rosy.

Vůbec tvorové, kteří se ozývají v noci, jsou všichni vzrušující. Jenom nemluvňat se to ovšem netýká.

(v některém z následujících zápisků též přirovnává nemluvně k larvě vakonoše)

                                             

Co je vzácné?

- Člověk, který nemá ani nejmenší neřest.

Přece se nehodí spěchem pokazit krásnou noc.

a jedno haiku na závěr:

to nevyřčené

jak spodní proudy vody

na dně srdce vře