z říčan II.

     nu nebudeme již tak dlouho protahovat mezery mezi jednotlivými vstupy, přeci jen opět vyhrabávám básně staré rok, tak pojďmež rovnou na druhý říčanský příspěvek psaný z perspektivy ranního vstávače za tmy a večerního se vraceče též za tmy, z čehož je možno se alespoň z poloviny vymanit pouze tím, že je vám ráno špatně a můžete vstát za světla ..

pouliční lampy

brání ve výhledu

na hvězdy

dráhy ze sójového mléka

vypadají tak blízko

kéžby mi všechny

spadly na hlavu

v jednom jediném

oka-mžiku

mít štěstí slyšet

vrzající bránu

ve tmě

mít štěstí

na nespavost

mít štěstí

na nevolnost

a vidět den ubíhat

ze schodu č. 528

se sleduje svět

našikmo

a zas přichází 

nevolnost

podzemní dráhy,

která asi nikam

nevede

kéžby se mi povedlo

zvracet aspoň hvězdy