jak bylo naznačeno v předchozím příspěvku, tato báseň vznikla též ve vlaku, tentokráte při cestě po mém nejoblíbenějším vlakovém okolí, tj. okolí kolejí, po nichž jezdí vlak, ze kterého se vždy na toto okolí dívám (pouze z vlaku, nikdy jsem zde nechodila).. obzlvášť na podzim na mě tato krajina působí tajemně, až smutně, ale hned zas čarovně a krutě, stejně jako atmosféra Velkého romanu od Ladislava Klímy, knihy, jež jsem kdysi dávno čítávala za sychravých večerů při pravidelné jízdě tímto okolím, a očekávala zjevení majestátného tigra.. pročež báseň věnuji nejen L. Klímovi post mortem, ale i všem z okolí a slibuji na svou čest, že zde někdy vystoupím (z vlaku)..
orlice
temně zelená řeka
co zaplaví mě smutkem
krávy v bahně
bezpráví
a svahy nad ním
holé stromy
z kterých na mě padá
melancholie
na maringotku
v zasněžené stráni
taky
melancho-lieu
ústí nad orlici
bažiny
mokřady
ústí do orlice
melancho-líce
svlažené slzami
mihotavé ráno
nový den kdy spatřím
po bílém poli
běžet zajíce
nedělá hopsa hejsa
do brandejsa
nad orlicí
do brandejsa nad orlicí
se nedá dělat
hopsa hejsa
nedělá hopsa hejsa
utíká před životem
temným profilem
lemuje brázdy svou krví
ví, že musí být prvý
výhodou je
že je jediný
jediný jed
najde v orlici
cinká-li o cyankálii
krávy v bahně kálí
melancho-lilii
a teď si dáme jednu do noty:
No hay comentarios:
Publicar un comentario