kultůrní vycpávka aneb koncerty II. .. The Underground Youth

       jde do tuhého.. celé léto můj boj s existencí zaručil privaci příspěvků, kteréžto byly i předtím poněkud tristního rozměru.. tento rok musím vše dohánět na podzim, a v zimě snad již bude prostor pro zaznamenávání nového bezprostředně zažitého .. vlastní tvorba se kdes po útržcích najde, převládá opět spontánně sešitové čmárání, jenž je třeba upravit do čitelné podoby.. mezitím se podělím o další koncertový zážitek tohoto roku, a to The Underground Youth v březnovém Lipsku..

       po návštěvě olomouckého MDŽ slamu, po kterém zůstal kdes zašitý můj bordó baret, jedu s Eli na víkend do Leipzich, potkávám Kristine, se kterou trháme divoký česnek na omáčku cestou do Plagwitz, čtvrti, kde to stále žije, leč množí se zde střední třída reprezentovaná tatínky s kočárky.. spíme v pokoji s kachlovými kamny, druhou noc máme spát u Travellera.. jdeme se projít na feministickou demonstraci k soše Clary Zetkin, kupuji si zadostiučiněně baret barvy lesní zeleně v sekáči, Kristine odjíždí do Ústí, my s bagáží necháváme klíč pod kýblem, Traveller se neozývá.. blíží se večer, doba koncertu nám prozatím neznámé kapely v místním klubu TBA, Traveller se stále neozývá.. napadne nás buď jít na koncert se všemi věcmi, nebo zkusit se dobýt ke Kristine domů.. možnost dvě dostává přednost.. zvoníme, spolubydlící není doma.. přední vchod je zavřený, zadní též, ale zkusíme zatlačit na dveře, které povolují, vyběhneme do třetího patra, sebereme klíč z podkýblu a hrneme se do našeho dočasného domova, pak na koncert.. ukazuje se, že jít na koncert se všemi věcmi by nebyl dobrý nápad, neb klub sestává pouze z jedné prťavé přízemní místnosti, nizoučké pódium je umístěno hned u vchodových dveří a za chvíli se nehneme, tlačeni ze všech stran přítomností davu lidí v černém..

       uhrančivá hudba s neskrytými vlivy The Velvet Underground oplývá výkonem všech členů kapely, kteří z velice jednoduchého aranžmá dokáží nachystat solidní zážitek.. nezapomenutelné perkuse, které ovládá dívka s vlajícími vlasy značí, že ne každá rocková kapela musí mít nutně standardní bicí.. právě výběr tympánů namísto bicí soupravy se zde jeví jako nejchytřejší tah a vykresluje tak post-punkovou psychedelickou atmosféru uprostřed garážovitých riffů.. zpěvák, co vypadá jak Filip Topol, se na chvíli ztratí ve zpoceném obecenstvu a zanechává ho ještě zpocenější, aby pak vychladlo nikoli při posledním akordu, ale až venku mezi odcházejícími lidmi v černém..

       nechci sem dávat žádnu youtubovou písničku, protože když The Underground Youth jen tak posloucháte doma nebo v kavárně, je to "jen" příjemná temná poslechovka, studiová alba jsou celkem nůďo (poté, co jste je viděli naživo).. čili doporučuji vidět živě, jedna z příležitostí tohoto podzimu čeká třeba v listopadu v brněnském Kabinetu Múz.. tak jděte!