Ještě, než tento týden skloní hlavu k patám, bylo by dobré zaznamenat významnou událost minulé (leč stále ještě této) neděle.. Ano, je to tak, "Pán temnot", jak ho mnozí nazývají, zavítal opět do pražských zákoutí, a snad opět okusil tajemné absinthové vůně, i když .. příliš na to nevypadal.
Tipsport Arena patří k jedné z menších pražských koncertních hal, což mě potěšilo po nedavné zkušenosti z vídeňského Gasometeru, kde byl Manson naprosto úžasný a hodně tomu napomohla i komornější atmosféra prostoru. Tentokráte byla atmosféra celkem normální, jako na jeho předchozích pražských koncertech, prostor před pódiem oddělený od ostatních sekcí, což ve mě před koncertem vyvolávalo pokušení, že to bude jakési privilegované místo, kde budu moci svému idolu pohlédnout do očí a on mě a zří mě v mém bílém hávu a požádá mě ihned o ruku, což promptně odmítnu (ehm, dobrá, jistá naivita panuje asi u každého Mansonova obdivovatele), leč chyba rozhoupané dřevěné lávky - prostor to nebyl nijak omezený, takže na mě vyzbyla zase nějaká šestá řada, jako vždycky (tak snad se ho dotknu příště..).
A nyní již ke koncertu samotnému - již tradičně pódium před začátkem zakrývala černá plenta, která se po chvíli napětí spustila, hudba též spustila, Manson též spustil (první byla Revelation #12 z nového alba Heaven Upside Down), chvíli byl vidět jen kouř, ale záhy se z něj vynořil mistr připoutaný na speciálně upraveném vozíku - trůnu. Toto aranžmá bylo samozřejmě vyvinuto v závislosti na zpěvákově nedávném zranění, kdy se na něj skácela kulisa obřích dvou pistolí přímo při koncertě (ta byla ostatně též přítomna, takže jsme mohli přímo s mrazem v zádech posoudit, jak to asi mohlo vypadat). Hned zkraje však zavtipkoval o svém zmrzačení (a opravdu to znělo, jako když si masochisticky užívá ten slastný pocit být jedním z těch kriplů, které ztělesňoval v mnoha starších videoklipech.. konečně jeden z Krásných lidí..).
Poté následovaly vděčné a zdařilé hity This Is The New Shit, Disposable Teens a mOBSCENE, které věru potěšily, už ale předeslaly celkový dojem z show, která (i když ano, je zde zpěvákova ztížená možnost pohybu) byla především statická. Žádné sexy roztleskávačky, namísto nich po pódiu postávalo několik figurantů převlečených za doktory. Ano, bylo to tematicky nejspíše vhodné, nicméně až příliš prvoplánové. Naopak měl Manson využít svého omezení k tomu, aby dal prostor pohyblivosti jiných elementů na stejdži, což se ale nestalo. Jeho spoluhráči také za celý koncert udělali jen pár kroků a vypadali celkem unyle (chyběl před několika týdny z kapely vyhozený Twiggy Ramirez, to zamrzí). Manson sám však většinu koncertu pobyl ve stoje. Efektní byla jeho zlomená noha naaranžovaná do příznačné berličky, roztomilé. Např. při Dope Show zaníceně kulhal, neb ho nadzvihlo, že jsme své drogy nedali ochutnat nejdřív jemu, než jsme je spapali sami.. no tak příště, hochu. Manson sice střídal (střídmé) kostýmy s každou písní, ale když při Sweet Dreams jen divně polehával na nemocničním lehátku a mával jakousi svítilnou, bylo to zklamání (i když všechna koncertní Sweet Dreams musí být už pro mě dnes zaručeně zklamáním po tom, co předvedl v roce 2001 v Praze, kdy jsem dojetím slzela, kterak se blížil na své zdvižné suknici k nebesům!!).Reputace byla napravena mým oblíbeným Tourniquet a na konci báječnou The Beautiful People, nicméně stále mám tendenci srovnávat s vídeňským koncertem před dvěma lety, kde překvapil dokonce několika skladbami z Antichrist Superstar včetně ikonické Irrational Hate Anthem, z čehož jsem byla nadmíru spokojena, neb takový výběr z rané tvorby nepředstavil ani dva koncerty předtím. Jak je asi z mého popisu vidět, jsem milovník starých pořádků, nicméně též bych pochválila provedení novinky Say10, která je jednou z nejzdařilejších skladeb nového alba.
Co však musím podotknout, ne-li vytknout, je Mansonova vyměklost reprezentovaná tím, že.. a teď pozor! .. PŘIDAL JEDNU SKLADBU!! Toto je nanejvýš pobuřující, neb Manson platil za konzistentního jedince, který ani za hlasitého kvílení a vytleskávání fanoušků neukázal na pódiu již ani prst poté, co vydechl poslední hlásku.. Jediné štěstí bylo, že přidal Cruci-Fiction in Space z alba Holy Wood, která je skvělá a na ukončení koncertu se svou dekadentní vleklostí celkem hodí. Nejspíš to značí, že začal mít rád své publikum (což jsem také zaznamenala, když několikrát pronesl "I love you"). No, tak jo.Sice to byl nejslabší Mansonův koncert, na kterém jsem byla, ale právě proto už se těším na další, kdy už bude plně ve formě a bude moci opět předvést, co vězí v jeho vetchém těle. A ostatně, jak pravil Shopenhauer, neměli bychom génia posuzovat dle jeho slabin, leč naopak vyzdvihovat to, v čem je výjimečným.
Přikládám několik velmi nekvalitních rozmazaných fotek, abyste pochopili, že na Mansonových koncertech nelze stát bez hnutí.. a bez trošku blurred mind ..
A hádankou pro dnešní večer je: na kolika koncertech MM jsem již byla?
Dodatek: Symboliku zde završuje zpráva o úmrtí Charlese Mansona, jenž tak učinil ve stejný den Mansonova pražského koncertu. Všichni proto tento bájný den budeme navždy vzpomínat.
No hay comentarios:
Publicar un comentario