po celém jednom roce se nyní konečně dostávám k publikaci projektu, který jsem již při cestě do Japonska přesně před rokem měla v hlavě .. na každém místě, které jsem se svou věrnou družinou navštívila, jsem napsala jedno, nebo více haiku .. dohromady je jich přesně 20 .. většinou jsou v češtině, ale některé jsou též v Japonštině a jedno v angličtině .. k těm v Japonštině jsem se pokusila o překlad..
a aby to nebylo suché, připojila jsem každé haiku tematicky k fotografii pořízené přímo in situ .. tak zde to konečně je:
začneme v jedné z nejkrásnějších zahrad Japonska, Kenroku-en, která se nachází v Kanazawě, což byl první bod naší cesty..
zde je pokus o překlad haiku:
už zase prší
přesto chci spát v horách nad
Shirakawa-go
.. slunečné počasí jsme zažili až na třetí zastávce, ve městě Takayama, které zčásti tvoří staré dřevěné domy .. v překladu znamená Takayama "vysoká hora" a na jedné takové hoře nad tímto hřbitovem jsme zažili snad první pořádný spánek cesty ..
.. a pak zas do hor .. tam nás už ale nečekalo spaní na sněhu, ale v tradičním rjokanu s přírodním onsenem, přímo uprostřed lesa Hirayu no mori ..
.. tato fotka byla pořízena ze slavného hradu ve městě Matsumoto, čili z jednoho z jeho šesti pater, do kterých jsme se po uzounkých schodištích, zavaleni hordami čínských turistů, vyškrábali..
.. nyní už ale začíná den, kdy se odehrál pro mě nejočekávanější úsek výpravy .. z Matsumota jsme vyrazili vlakem do Nakatsugawy, odkud byl už jen malý kousek busem do staré poštovní stanice v Magome.. odtud jsme se vydali na osmikilometrový úsek jedné z nejstarších obchodních a poštovních stezek, Nakasendó založené roku 1600 Tokugawou Ieyasuem, pozdějším šógunem..
.. byl to krásný pocit představit si, jak po této stezce za dávných časů putovali samurajové v plné zbroji a za jakéhokoli počasí .. nemuseli jsme si to ani totiž moc představovat - celodenní vydatný déšť a krosny na zádech k ilustraci bohatě postačily..
nyní další pokus o překlad tohoto haiku:
po Nakasendó
jde deset samurajů
už jen putují
na vysvětlenou - japonské označení 修行者 (shúgyósha) se používalo na konci období Edo pro tzv. "putující samuraje", což byli ti, kteří po reformách přišli o své pány a vzhledem k tomu, že přechod do jiné společenské vrstvy byl nemožný, museli zůstat samuraji.. za obživou bylo téměř nevyhnutelné putovat do Eda.. po Nakasendó .. po dobu poutě však nebylo jiné obživy, než přepadávat dostavníky, tam je natlačilo jejich znevýhodněné sociální postavení..
toto haiku jsem věnovala pánovi, co provozuje skromný domek, který slouží jako zastávka pro odpočinek a posilnění se čajem..
zde je překlad:
po Nakasendó
nádherný je pocit jít
nostalgický sen
opět cesta v deštivém dni zpříjemněná pohledem na dva z našich kolegů přelézající plot po nesprávně zvolené zpáteční cestě k nádraží (což není na fotografii zachyceno)
a tento pohled se nám naskytl již ten samý večer z kopce, kde jsme postavili naše dočasná obydlí .. obraz je rozostřen vlivem alkoholických nápojů..
.. to již druhý den, sešli jsme z hory, půjčili kola a fotili kýčovité fotky hory fudži se sakurami kolem jezera Kawaguchiko
pohled z našeho stanoviště..
poslední noc na tomto místě strávili jsme přímo uvnitř malé svatyně, přesně řečeno v předsálí jejích veřejných vécé
další zastávkou byla Kamakura, krásné klidné město s mořem..
rozloučím se deštěm v elektro-čtvrti Akihabara..
No hay comentarios:
Publicar un comentario